... a to hned po pár minutách...

Tolik jsem se těšila domů, i když jsem měla opravdu strach, jak to bez úžasných sestřiček zvládneme. I tak jsem si ale prvních pár minut představovala opravdu idylicky. Byl to ale omyl. Přišli jsme do našeho nového bytu (stěhovali jsme se týden před porodem), kde bylo nádherně uklizeno, voněla tam polévka, kterou moje mamka uvařila chvíli před naším příchodem. Mareček krásně spinkal v sedačce.

Tahle idylka vydržela ale jen pár minut. I když Martin (manžel) připravil všechno opravdu dokonale, začalo hledání, vybalování, přendavání věcí a během pár minut to tu vypadalo, jako když vybuchla atomovka. I tak jsem ale byla šťastná, že jsem doma a mám takového skvělého manžela, který na všechny dveře nalepil vytištěné fotky Marečka a mě z porodnice.