Podle mě je komunikace s bříškem velmi podstatná. Malý mě vnímal hned od začátku!

Jakmile jsme se dozvěděli, že budeme s Veronikou rodiče, tak jsme věděli, že kluk bude Matěj a holčička Aneta. Jména jsme měli vymyšlené už dlouho dopředu. Na těchto dvou jménech jsme se oba dva ihned shodli.

Jako budoucí tatínek, jsem byl natolik natěšený, že jsem mluvil do bříška ihned od začátku. Jak Matěj v bříšku rostl, tak jsem mluvil víc a víc a když jsem nebyl doma, tak mu Verunka pouštěla tátu do bříška z rádia.

Ke konci těhotenství (poslední tři měsíce) jsem mluvil a zpíval Matýskovi víc a víc, dokonce i nasprostlé písně, za které jsem dostal vždy od budoucí maminky pohlavek :)

Komunikace s dítětem v bříšku je velmi důležitá. Neuvěřitelně mě vnímal, někdy jsem ho rozparádil natolik, že se Verunce z jeho pohybů udělalo špatně.

Když se pak narodil a já na Matěje při vážení a měření promluvil okamžitě bystřil a sestřička mi říká: "vy jste na něj mluvil hodně do bříška že?"

Je to vidět, neuvěřitelně vás vnímá - a to je dobře, úplně mě to dojalo a plakal jsem, vlastně dojetím jsem plakal celý porod, ale o něm víc někdy příště! ;)