Říká se, že uklízení pomáhá vyvolat porod ...

Navazuji na můj předchozí  blog a pokračuji líčit můj první porod (doufám, že ne poslední) ;)

..., ale v tom vidím Verču a nechápu.

V ruce drží kbelík, hadr a začala uklízet dům. Prý nevydrží už ležet, a tak si u úklidu bude měřit stahy - chápete to?

Pravidelné cca 4 minutové stahy byly asi okolo půl šesté ráno. To jsem už vstal, udělal snídani a oba dva (vlastně už tři - miminko v bříšku) jsme se chystali na odjezd do porodnice. 

V 7 hodin jsme dorazili do porodnice, kde nám řekli, že jsme začali rodit, ale že to bude ještě trvat. Hodinku nás nechali na přípravně, kde proběhl „klystýr“ podrobnosti, co bylo cca do 5 minut asi psát už nemusím, nebo ano??  

Pak jsme se dostali na pokoj, kde jsme i porodili. Bylo asi něco málo po 8 hodině. Stahy byly silnější a silnější a tzv. „branka“ se otevírala – říkám:  "Veru dnes dáme gól života!" 

A oba dva to vše zatím bereme s humorem i stahy, které jsou stále po cca 4 minutách. Dokonce si u nich dělám selfie fotku a posílám rodině. Vše zatím prožívám klidně a dojatě. Když se branka po dalších asi 3 hodinách přestala otevírat, přišla sestřička a dala Verunce do žíly nějakou „mňamku“, která tomu všemu měla pomoci. To bylo asi 12 hodin.

Další dvě hodiny probíhají podle plánu a branka se začíná opět otevírat a my se už našeho Matýska nemůžeme dočkat. Podle stále silnějších stahů, mi bylo jasné, že půjdeme už do finále, na to ale pan doktor říká: "ty stahy musí být ještě jednou tak silné" – oba dva jsme vykulili oči a pochopili, že to bude víc jak „ostrý“

Ve 14:30 najednou přichází doktor a ……… pokračování v příštím blogu! :)