Trocha poezie neuškodí, aneb jak to vidí moje srdce...

Pojď
uděláme tuli tuli,
aby nám každý záviděl,
oblohou právě lodě pluly,
nikdo jiný je neviděl.

Jen ty a já,
skrze tvé dětské objetí,
to u nás život začíná,
u maminek a u dětí.

To u nás země fantazie,
otevírá své brány,
kouzelný havran tady žije
a povídavé vrány.

Lásky, té máme nekonečně,
hladí jak letní vánek,
dobří lidé tu žijí věčně,
a hlídají tvůj spánek.

Jsi ještě malý
a neznáš všechna slova,
však co by starší vzdali,
ty zkoušíš zas a znova.

S nadšením zkoumáš svět,
z ničeho nemáš strach,
jak rytíř kráčíš vpřed,
s úžasem na řasách. 

Ještě neumíš lhát,
tvé oči všechno poví
a já ti vždycky budu přát,
tenhle svět polosnový.

Má malá velká lásko,
s tebou je každý den,
protkaný zlatou páskou,
tvým dětským úsměvem.

Pojď,
uděláme tuli tuli,
jinak dnes neusnu,
hvězdným nebem teď lodě pluly,
najdeš je v zemi snů.