Poznámky z workshopu o emočním vývoji děti a jejich výchově (1. Část)

Nedávno jsem se zúčastnila jednoho velice zajímavého semináře/workshopu na téma Emoční vývoj a aktivity s dětmi do 3 let.

Ráda bych se s Vámi podělila o několik bodů z této akce, které mi velice pomohly najít směr ve výchově dětí a uvědomit si pár důležitých věcí o jejich myšlení a vnímání našeho "dospěláckého" světa.
 
• Pokud řeknu "NE", musím vědět co "ANO"
Když dítěti něco zakážu, musím mít vždy v záloze něco, co mu můžu povolit. Nikdo přece nechce celý den poslouchat, co nesmí. A dítě se neustále učí a potřebuje vědět, co může dělat a co ne. 
(Přiklad: "nemůžeš házet skleničkou na zem, na tady máš balónek, s tím házet můžeš" ) 
 
• Oblékejte děti vždy z jejich úhlu. 
Aby danou situaci vidělo ze svého pohledu. Pomůže mu to tak snáze pochopit, jak se věc dělá.
Stejně tak si s ním i hrajte.
 
• Pokud se na něco soustředí - NEVYRUŠOVAT! 
Pro dítě je to velice důležité. Do 3 let si děti neumí hrát spolu, pouze vedle sebe. To, že si berou hračky nebo něco bourají, opravdu není vzájemná hra. Proto nikdy nenechejte jiné děti, aby tomu vašemu zbouraly komín, který právě staví. Nebojte se cizí dítko zastavit i za cenu vražedného pohledu jeho maminky. Jde tady o zdravý vývoj hlavně vašeho potomka. Navíc nikomu neuškodí, když se naučí, že cizí věci se neničí.
 
• Uklízejte s dětmi nebo alespoň před nimi.
Asi každému by se líbilo, kdyby si večer lehl do postele v pokoji plném nepořádku, rozházených hraček, oblečení a špinavého nádobí a ráno by se probudil do čistého, uklizeného pokoje. A takhle 5 let a pak bum... "Co to ta máma po mně teď chce, proč mám jako najednou něco uklízet?" Naučte své dítě, že se uklízí a samo se to prostě neudělá. Budete se divit, jak rádo vám pomůže. Děti jsou rády užitečné. Nebojte se koupit jim dětský smetáček nebo vysavač, když si s velkým opravdovým náčiním neumí poradit.
 
• Pokud vaše dítko někoho bouchne/uhodí, věnujte se jako první ublíženému jedinci.
Nedávejte první pozornost malému agresorovi. To je to, čeho chtěl dosáhnout, a vy mu to dáváte. Rád tak své jednání znovu zopakuje. Přeneste svůj prvotní zájem na "raněného". Pofoukejte bolístku, politujte a až poté se obraťte s káráním na toho druhého.
 
• Do 3 let však nenuťte dítě omlouvat se!
Dítě v tomto věku ještě není zcela schopné pochopit význam omluv a tak se velice rychle naučí směnný obchod.
Udělám to - omluvím se - je to v pohodě.
Do této doby za něj musíte tuto roli převzít vy a omlouvat se za jeho chovaní, když to bude potřeba.
 
• Neopravujte/nepředělávejte po nich věci, když to vidí.
Pravděpodobně už to nikdy znovu nezkusí, když uvidí, že to neudělalo dobře a vy si to předěláte jak je potřeba. Zůstane v něm pocit, že tuto činnost neumí, ale vlastně to nevadí, když to umí máma.
(Příklad: nechte ho umýt nádobí a pochvalte ho! Do myčky ho dejte přemýt, až půjde spát.)
 
• Půjčování nenutit! Ať si kdo chce co chce myslí!
Zkuste se zamyslet.... jste ve své kanceláři, děláte práci na počítači, odskočíte si a když se vrátíte, u vašeho počítače sedí kolegyně. Předělává vaši rozdělanou práci a říká, že vám to tak za hodinku zase dá. V tom přichazí šéf a obrací se k vám se slovy "no tak ji to nechej, ona ti to pak zas vrátí". V zápětí kolegyně sahá po vašem mobilu a vytáčí číslo svojí kamarádky. Jak vám je?
Nejhorší věta, kterou můžete svému dítěti říct: "Tak mu to pujč". Zkuste třeba: "Počkáme, až to bude volné. Podívej na ten míč támhle, nepujdeme si zatím házet?"
A nezapomeňte mu pak připomenout, že se věc, kterou chtěl, už uvolnila. Ikdyž jste zrovna ráda, že už na ni zapoměl. Dáte mu tak najevo, že vás to zajímá a že své sliby plníte.
 
A co určitě nikdy nedělat/neřikat (nebo se alespoň snažit tomu vyvarovat)
 • "Toto zvládám jenom já, ty jsi na to malej" - dítě shazujete, dáváte mu najevo, že mu nevěříte.
 
A na závěr nezapomeňte, že děti jsou 100% pratelné a omyvatelné! Tak se nebojte dát jim trošku více svobody ;-)