Svátek, tradice, nebo každoroční děs dětí?

Na téma čerta a Mikuláše byla již napsána velká řada článku. Proto bych ráda tento příspěvek vedla formou úvahy.

Pojďme si nejprve představit, co pro vás znamená slovo domov. Jaký pocit to ve vás vyvolává, když slovo domov vyslovíte. Pro mě osobně je to místo bezpečí, klidu a lásky. Je to místo, kam se vždy chci vrátit, když mi je nejhůř. Je to místo, kde jsem zažila nejhezčí chvíle. Je to místo, kde vím, že mě mají všichni rádi, ať se děje co se děje. To samé bych chtěla předat svým dětem. Vytvořit jim místo, které pro ně bude znamenat domov, to co domov znamenal pro mě.

 

Ted přišel 5 prosinec a já mam svým dětem pustit domu čerta?

Do místa, kde mají mít stejný pocit bezpečí, jako jsem měla já. Není to až moc velká zrada? Je to nutné? Co to je vlastně za tradici?

Tradice Mikuláše, čerta a anděla

Mikuláš byl skutečná osoba, která žila ve 3. a 4. století. O jeho životě se nedochovalo mnoho informací, ale jeho postava je spojena s mnoha legendami. Uvádí se, že zhruba na přelomu století se stal biskupem v Myře. Mikuláš byl oblíbený mezi lidmi, pomáhal těm, kteří to potřebovali. Při pronásledování křesťanů byl uvězněn a týrán. Zemřel 6. prosince – přesný rok není znám. Později byl Mikuláš uctíván (Mikuláš je patronem Ruska) a jeho sláva se šířila dále. Postava Mikuláše je považována za světce, přítele dětí, patrona zajatců, mučedníka a pomocníka v nouzi.

Samotný zvyk, kdy Mikuláš navštěvuje děti a dává jim dárky pochází z Německa (z 10. století).

Čert je pohádková postava, která žije v pekle. Jeho úkolem je dětem připomenout „hříchy“, kterých se v uplynulém roce dopustily a „vymámit“ z nich slib, že se polepší. Zlobivým dětem naděluje uhlí či bramboru.

Anděl je také pohádková bytost, ale na rozdíl od čerta, kladná. Je spojován s dobrem a čistotou. 

Ano, čert je pohádková postava, ale chápe to již dvouleté dítě? Asi moc ne. Pohádek o čertovi asi ještě moc nevidělo a fantazie u dítěte se začíná rozvíjet až kolem 3 roku. Takže pro dvouleťáka to bude šok a nepochopitelný.

Co si takové dítě umí představit pod pojmem "zlobivé dítě"?

Chápe plně význam slova zlobit? Chápe ho stejně jako dospělí? Ano, dělá něco, co se rodičům nelíbí, ale pro něj ta daná činnost, která se rodičům právě nelíbí, může mít velký význam. Potřebuje si tím něco ověřit, v něčem se utvrdit. Pokud je ta činnost samozřejmě nepřijatelná, omezující, nebo nebezpečná pro něj, nebo pro druhé, je potřeba to dítěti vysvětlit, co se děje a jaké to bude mít následky. Ale asi ani tak dítě nenabyde pocitu, nebo pochopení, co to je zlobit.

Podle psychologů kolem třetího ruku nastává období, kdy se v plné síle projevuje jeden z tzv. vývojově podmíněných strachů – strach z nadpřirozena. Děti se v tomto věku často bojí přírodních živlů; nejčastěji bouřky či větru. Strach jim také nahánějí nejrůznějších magické bytosti a zvířata (ukrytá za okenním závěsem, ve škvírách mezi skříněmi či pod postelí apod.).

Vývojově podmíněné strachy, tedy i přechodný strach z nadpřirozena, patří ke zdravému duševnímu vývoji dítěte. Měli bychom s nimi počítat, respektovat je, umožňovat dětem, aby se s nimi utkaly s jistotou, že rodiče stojí za nimi, že jim budou oporou a pomohou jim.

Takže , když to tak shrneme:

  • Domov má být domovem a úkrytem pro každé dítě
  • Žádné dítě nezlobí, tedy určitě ne podle dětí
  • Fantazie dítěte se rozvíjí až po 3 roce
  • Období 3 a 4 let je pro dítě už takto složité, protože se projevují strachy z nadpřirozena
  • Dítě potřebuje pomoc pochopit svět i své pocity za doprovodu rodičů

Jaké tedy máme možnosti na Mikuláše a čerta

  • Jít rovnou na Staromák a když už, tak už
  • Neřešit to, my jsme to taky přežili a vyrostli jsme
  • Postupovat s poznáváním této tradice postupně s ohledem na věk dítěte (pozvat domu jen Mikuláše a anděla, jít na Mikulášskou někam ven a nebrat čerty domu a sledovat vše z bezpečné vzdálenosti z náručí rodiče.

U nás doma volíme poznávání této tradice postupně, mimo domov. Jednou přijde čas, že třeba i čert zajde k nám domu a bude veselo, ale POSTUPNĚ! :-)